čtvrtek 7. ledna 2016

Když se něco pokazí, aniž bych o tom věděl,

provedu standardní výslech kuchyňského personálu. Možnosti existují v podstatě tři:

  1. Neudělal to nikdo.
  2. Byl to kolega z opačné směny.
  3. Dělená vina.
Že nevíš, co to je, dělená vina, můj milý čtenáři (dneska je mi džender ukradený :-))? Tak já Ti to tedy vysvětlím: když někdo něco zvrtá, většinou nechce vypadat jako blbec sám. O svoji vinu se tedy ochotně podělí s nějakým kolegou.
 
V praxi to vypadá asi takto:
 
Vyslýchám Jardu: "Prosím tě, vysvětli mi laskavě, proč jsou ty bramborové knedlíky tak placaté?!"
 
Odpověď zní: "No, to my, s Karlem..."
 
Bleskne mi hlavou: No, servus, tak to musím zdrbat ještě i Karla! I ptám se dotyčného, načež se dozvím: "Vždyť já jsem to Jardovi říkal, že bychom neměli..."
 
Zkrátka, a dobře - dělená vina je vinou poloviční!
 
 
Za mého působení v bavorském hotelu se stalo, že někdo do velkého zásobníku s čočkou nasypal pytel hrachu. Tehdy jsem se otázal východoněmeckého učedníka: "Prosím tě, nevíš, kdo to udělal?"
Odpověď zněla: "To byl Štefan!" Fajn. Jenomže Štefan v tom hotelu už asi rok nepracoval...
 
Němci otázku, kdo to byl, přivedli ještě do čtvrté dimenze: udělal to někdo, kdo tam vůbec nebyl!
 
Jinak - musím říci, že během mé dlouhé praxe se nikdy nestalo, že by na sebe v kuchyni kdokoli cokoli dobrovolně prásknul...
 
 
Tak, dnes mne nebolí jen levé koleno, ale obě.
 
Gastrokocour se opět loučí s těmito pozdravy: Mňau, čau, au. 
 
 
 
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat