Existuje mnoho rozličných způsobů, kterak dosáhnout kýženého výsledku. Čestné místo mezi těmito způsoby zaujímá metoda, zvaná "Pokus - omyl". Zajisté právem. Neboť jsou v životě soukromém či profesním situace, kdy jiné možnosti zkrátka není. Literatura neznámá neb neexistující, poradit nemá kdo, to jest v blízkosti zoufalcově momentálně není fundovaného živáčka, který by hodnotnou informací nešťastníkovo počínání směrem k cíli popostrčil.
Co tedy zbývá? Ano. Experiment!
Toliko však věz, milá čtenářko, milý čtenáři, milé čtenářčátko: takové řešení může být někdy docela drahé! A prospěšné bývá pouze tomu, kdo si z nezdaru vyvodí ponaučení.
Takhle tedy ne, čacký jinochu, tudy cesta nevede! Takže: znovu, jinak! Pakliže nejsem úplně tupý, přece nezopakuji stejnou chybu třikrát... Většinou, tedy.
Člověk v průběhu svého zrání většinou stejně nakonec přijde na to, že není důležité všechno znát, ale že je dobré vědět, kde potřebnou informaci najdu. A následně není špatné, jsou-li ještě k dispozici nějaké mozkové závity, které tuto informaci uchovají za účelem budoucího použití.
Pokud si dobře pamatuji, mojí první aplikací metody "Pokus - omyl" byla snaha o výrobu karamelu. Byl jsem tehdy nějakých deset let mlád a o produkci karamelu jsem měl velmi vágní představu. Leč chuť, ta byla zde, a v blízkosti nikdo z rodičů. Nebylo tedy doma nikoho, kdo by mé snaze dobře mířenou fackou přítrž učinil.
I popadl jsem lakovaný hliníkový kastrůlek z dětského nádobíčka, chutě nasypal moučkového cukru, bych poté nádobu na zažehnutý plynový hořák dychtiv přiložil. Výsledek se dostavil okamžitě: zlatá barva kastrůlku zpuchřela, moučkový cukr zčernal. Fascinující jev doprovázel neuvěřitelný zápach.
Zahanben neúspěchem, pospíšil jsem k nejbližší popelnici, vyhýbaje se pohledům udavačských sousedů, kteří by s radostí můj kulinářský experiment práskli mým rodičům. A to by potom bylo doma facek, jak potlesku v Národním divadle!
A tak zatímco já jsem byl tehdy bohatší o zkušenost (napříště krupicový cukr - nespálí se tak rychle + smaltovaný kastrůlek), moje malá sestřička byla chudší o součást dětského nádobíčka.
Naštěstí jí nikdy nechyběla.
No nic, dosti bylo pro dnešek poplkáníčka - jdu příst do Hajan.
S pozdravy čau, mňau, brounoc
Gastrokocour
Žádné komentáře:
Okomentovat