Nějakou dobu mne zajímalo, jak to dělají, že tu dírku mají přesně uprostřed. Jak? Speciálním vykrajovátkem! Na blbou otázku - chytrá odpověď...👅
Zabrousil jsem tedy do obchodu s domácími potřebami, kde jsem se na kýženou pomůcku s úspěchem doptal. Hleďme, dokonce k tomu byly i namáčecí kleštičky!
S nastupujícím víkendem jsem vykrajovátko vyzkoušel. Kynuté těsto na smažení není složité na přípravu. Dávku bych vysypal z rukávu i pod narkózou.
A ve svém vlastním lejzy-stajlu: asi tak tři čtvrtě kila polohrubé mouky, určitě tři žloutky, necelou kostičku droždí, deset deka rozpuštěného másla, pytlíček vanilinového cukru, patnáct deka krupicového cukru, několik centilitrů tuzemáčku a vlažného mléka tak akorát - když je mléka málo, těsto je husté, když je mléka moc, máme těsto řídké... Kupodivu!😈
A nesmí chybět trocha nastrouhané citronové kůry, abych nezapomněl. Některé recepty obsahují prášek do pečiva. Toho jsem se vyvaroval, čímž jsem si nepochybně ušetřil ataku pálení žáhy.
Klasicky jsem si z trochy mléka cukru a droždí vyrobil kvásek, abych jej posléze společně s ostatními surovinami svěřil hnětacímu háku a robotu. Mohl bych to sice zamísit na vále, ale bytostně nesnáším zapatlané ručičky!
Jakmile se těsto začalo odlepovat od stěn hnětací (šlehací) mísy, nastal čas, překlopit je na vál. Válečkem vyválel (asi na dva prsty), vykrajovátkem vykrájel, nakynout nechal, v oleji usmažil.
Po vychladnutí nastal čas testu namáčecích kleštiček. Je na každém jakou polevu si zvolí. My jsme měli v krabičkách v ledničce dva druhy čokolády od naší oblíbené belgické značky, pomerančovou a mléčnou. Kleštičky bylo třeba vsunout doprostřed otvoru donutu. No, a potom se výrobek musel ponořit zhruba polovinou do rozpuštěné polevy. Nechat okapat, poněkud oschnout a teprve potom obrátit.
Bylo to fajn. A moc jsem se u toho nenadřel...😺
S pozdravy čau a mňau
Gastrokocour
